Podlahy ze sádrokartonu nejsou možná tak známé jako příčky nebo podhledy, ale o to větší výhody skrývají: zrají jen 24 hodin (zatímco u litých podlah je to 28 – 60 dní), jsou hmotností lehké a do domu vám nezanesou vlhkost. Kam se hodí a jak je správně nainstalovat? Pojďme se na to společně podívat.

Pokud plánujete dřevostavbu nebo montovaný dům, je podlaha ze sádrokartonu ideální volba. Zatímco beton nebo anhydrit by vám do objektu zanesl vlhkost, u sádrokartonové podlahy vám nic takového nehrozí. Hodí se taky pro podkroví, obyvatelné půdy a obecně do patra, protože jsou lehké a příliš nezatěžují konstrukci.

Další výhody podlahy ze sádrokartonu:

  • Je lehčí než podlaha ze sádrovláknitých desek, ale zároveň stejně pevná. Testy prokázaly, že vydrží zatížení až 260 kg na bod o rozměru 2,5 cm². (Což je asi jako palec ruky.)
  • Rychle zraje. Finální povrch můžete položit už po 24 hodinách, zatímco u betonové podlahy trvá vyzrání 28 dní a u anhydritové minimálně 60.
  • Dobře izoluje hluk. A pokud desky doplníte ještě o kročejovou izolaci, nebudete vůbec vědět, že v patře nad vámi někdo chodí.

Dvojí síla sádrokartonu aneb V čem se podlahové SDK desky liší od těch běžných

Sádrokartonové desky určené na podlahy poznáte podle tzv. „VK“ hrany. To znamená, že jejich okraj není zeslabený, tak jako u SDK desek pro příčky a podhledy. Hotové dílce, které se pro účely podlah vyrábí, jsou složené ze dvou k sobě přilepených desek, přičemž každá z nich má tzv. polodrážku. Právě díky ní (a lepidlu) se jeden podlahový dílec spojí s druhým.

Na českém trhu najdete prakticky jen dva výrobce, kteří materiál k sádrokartonovým podlahám prodávají. Prvním z nich je Rigips se svým dílcem RigiStabil 25, další pak Knauf a jeho podlahová deska F 146.

Jak na montáž sádrokartonové podlahy

Pokud se rozhodnete pro podlahu z SDK desek, je potřeba mít co nejlíp připravený povrch. To znamená maximálně rovný a stabilní. Jestliže kladete podlahu přímo na základovou desku, pak je potřeba jako první umístit izolaci proti zemní vlhkosti – např. polyetylenovou fólii. Potom se dělá tzv. dilatační spára: kolem dokola místnosti se nanese minerální plsť nebo pěnová hmota o šířce 5–10 cm, která bude bránit přenosu hluku mezi podlahou a ostatními konstrukcemi. 

Odborník Jiří Provázek z Rigips dál doporučuje položit geotextilii a na ni vyrovnávací podsyp, zvlášť v případě, že povrch není úplně rovný. Pak přichází na řadu vyrovnávací desky, tepelná izolace (např. dřevovláknité desky), a na ně už přímo konstrukční podlahové dílce ve dvou vrstvách. Jak je správně pokládat se dočtete v návodu od Rigips.

A jak taková instalace vypadá v praxi? To můžete vidět u zakázky pana Zdeňka. Ten chtěl v celém bytě vyrovnat podlahu a zvednout ji o 6 cm. Práce dopadla na jedničku, což je znát i z reference: „…od začátku to byla velmi dobrá spolupráce. Pan Dubský nám ochotně nám ve všem poradil, odvedená práce je velmi kvalitní, dodržen byl časový harmonogram i finanční rozpočet.“

Na sádrokarton může přijít plovoucí podlaha i dlažba

Další výhodou SDK podlah je, že na ně můžete pokládat jakýkoliv finální povrch. Takže záleží jenom na vás, jestli chcete mít doma koberec, dlažbu, korkovou nebo plovoucí podlahu. Pozor si dejte jen na dvě věci:

1. Plovoucí podlaha by se neměla pokládat přímo na tvrdý podklad (tady myšleno na SDK desky). Proto pod ni dejte ještě kročejovou izolaci.

2. Pokud si jako finální povrch vyberete dlažbu, je potřeba držet se daných parametrů: na dvouvrstvou SDK podlahu můžete použít dlaždičky o tloušťce až 1 cm a rozměrech 33 × 33 cm, ale pokud byste chtěli dávat větší, musíte přidat ještě jednu vrstvu sádrokartonových desek.

Montáž sádrokartonové podlahy není žádná věda a určitě si s ní poradíte. A kdybyste potřebovali, vždycky se můžete obrátit na šikovné řemeslníky a firmy od nás.

Sdílet článek