Jako řemeslníci jsme výraznou silou, která ovlivňuje ekonomiku státu. To znamená, že opačně platí i konstatování, že se výrazně podílíme na plusech i záporech, s nimiž je růst ekonomiky spojen. Řeč je o odpadech ve stavebnictví. Již v předchozím článku jsme si řekli, jak důležitý je postoj každého z nás.

Každý produkt či stavební výrobek ovlivňuje naše životní prostředí po celou dobu svého životního cyklu, přičemž v každé své fázi jinou měrou. Kupříkladu některé jsou zátěží především ve fázi výroby a jiné až po skončení jejich životnosti – ve fázi likvidace. Životní cykly výrobků jsou proměnlivé z hlediska času a každý jednotlivý výrobek může mít několik variant svého životního cyklu. V rámci evropské metodiky LCA (Life-Cycle Assessment) je možné životní cykly porovnávat a vyhodnotit materiály, které jsou v rámci nabídky nejšetrnější k životnímu prostředí.

V prach se obrátíš

Stavba musí být navržena, provedena a zbourána takovým způsobem, aby bylo zajištěno udržitelné použití přírodních zdrojů:

  • recyklovatelnost staveb, použitých materiálů a částí po zbourání
  • trvanlivost staveb
  • použití surovin a druhotných materiálů šetrných k životnímu prostředí při stavbě

Metoda posuzování životního cyklu

Metoda posuzování životního cyklu (LCA) je založena na vzájemné závislosti vztahů v rámci životního prostředí. Vychází z předpokladu, že každý produkt je s životním prostředím provázán nejen svými vstupy (materiál a energie), ale také svými výstupy (látky uvolňované do životního prostředí při výrobě, spotřebě a likvidaci).

Hlavní částí posuzování životního cyklu výrobků je přesná identifikace a vyhodnocení vstupů a výstupů a zjištění jejich potenciálního dopadu na životní prostředí v jeho celém.

Interpretace životního cyklu slouží k přehlednému prezentování zjištěných poznatků typu, které stádium životního cyklu produktu se nejvíce podílí na environmentálních dopadech, kde dochází k největší materiálové a energetické náročnosti.

Pro vnitřní regulaci volného tržního systému je velmi zajímavá skutečnost, kdy lze metodou LCA určit, který subdodavatel materiálu či energie má ve svém „životopise“ nižší ekologické dopady. Taková informace může být významná pro architekty, stavbaře, řemeslníky a především pro developery – umožní jim totiž vybrat si takové subdodavatele, kteří přidají ke společnému koláči ekologických dopadů dané stavby co nejmenší díl.

 Posuzování životního cyklu má většinou čtyři fáze:

  1. definice cíle a rozsahu (Goal and scope definition)
  2. inventurní analýza (Inventury analysis)
  3. analýza dopadu, hodnocení vlivů (Impact assessment)
  4. interpretace výsledků a návrh zlepšení (Interpretation, Improvement assessment)

Vědecky lze popsat mnohé, ale poněkud se zapíná na selský rozum. Tedy ten, kterým přece řemeslníci nejvíce oplývají. Obecně platí, že každý produkt je v interakci se životním prostředím po celou dobu svého životního cyklu. Životní cykly výrobků se značně liší svou délkou trvání. U budov a staveb infrastruktury jde o desítky let. Životní cyklus lze účelově ovlivnit s cílem získat shodný výrobek s odlišným dopadem na životní prostředí – například volbou alternativního zdroje suroviny, odlišnou výrobní technologií, je-li k dispozici, odlišnostmi ve způsobu používání stejného produktu a odlišnostmi ve způsobu jeho likvidace.

Lze na tom i vydělat

Kromě životního prostředí lze ušetřit i peníze. Není to pro každého řemeslníka zajímavé? Stačí věnovat trochu pozornosti environmentálnímu prohlášení výrobců u materiálů, které používáme. Výrobky s verifikovanými EPD jsou například bonifikovány v dotačním programu Nová zelená úsporám.

Kupříkladu dnešní tepelně izolační materiály jsou vysoce optimalizovány ve snížení energetické náročnosti výroby a zabudování. Největší výzvou do následujících let je ukončení životního cyklu tak, aby tepelné izolanty nekončily na skládkách. Dnešní technologie již umí recyklovat materiály na konci svého životního cyklu, ale překážkou jsou často nízké ceny skládkování nebo  odpor trhu akceptovat vyšší ceny za znovu využití.

Zářným příkladem je recyklace minerální kamenné vlny. Ve většině výrobních závodů se kamenná vlna recykluje pouze v rámci procesu vlastního areálu a překážkou pro zpětné odebírání ze staveb je absence optimálního ekonomicky-technologického řešení pro zpracování externí kamenné vlny.  Právě hudbou budoucnosti je cirkulární ekonomika, což představuje především pro stavebnictví zacyklení životních etap výrobků a možnost opětovného využívání materiálů na konci své životní etapy s minimálním snížením kvality výrobku.

Recyklace a downcyklace

Ve stavebnictví je často využívána downcyklace, kde se například z demolice betonových konstrukcí vytváří drť určená do podkladních vrstev liniových staveb. S rostoucími požadavky na úspory energií na provoz budov se klade větší důraz na tloušťky tepelných izolantů. Jedním z nejpoužívanějších typů tepelných izolací je expandovaný polystyren, EPS.

Téměř většina staveb nemá modulové rozměry desek EPS. Z toho vyplývá, že se desky musí řezat a tvarovat na stavbě k optimálnímu osazení. Vznikají polystyrenové odřezky jednotlivých desek, a ty skončí v horším případě na skládkách.

Ale nemusí


ISOVER odebírá veškerý stavební odpad ze zpracování EPS. Čisté a nekontaminované zbytky bílého polystyrenu se přímo na staveništi ukládají do pytlů či vaků. Ty jsou následně a po předchozí dohodě sváženy zpět do výrobního závodu.  Odřezky, přířezy a další zbytky se rozdrtí a během výrobního procesu se přidávají do suroviny, čímž se sníží množství použité primární suroviny a současně i klesnou ekologické dopady výroby EPS. 
Pojďte nám pomoci recyklovat a udělat drobnost pro životní prostředí.

Chcete být NejŘemeslník a vědět více? Kontaktujete nás na recyklaceeps@isover.cz
Sdílet článek