Když jsme v půlce srpna řešili, jestli se na Startup Show přihlásit, ještě jsme neměli nic venku a zuřivě jsme pracovali na prvním alfa releasu. Takže se nám zdálo předčasné se někam hlásit. Riskovat a získat pár zájemců díky článku o Startup Show na Lupě nebo raději dát verzi ven, až bude v lepším stavu s bohatší funkčností a neriskovat negativní ohlasy? Tak stálo dilema. Nakonec jsme si řekli, že nás to aspoň donutí dát co nejdřív ven první verzi a na poslední chvíli jsme přihlášku odeslali. V nejhorším se trochu ztrapníme, no.

Naše očekávání nebyla vysoká, takže jsme celkem v klidu čekali na vyhlášení finalistů. Favoritem pro nás byl Pixmac, který sami používáme a je to už relativně zaběhnutá služba.

Ještě týden po plánovaném datu oznámení finalistů jsme neměli žádnou zprávu. Mysleli jsme, že finalisté už dávno vědí a jen vázne sepsání článku s výsledky. Když pak přisla zpráva, že jsme postoupili, byli jsme nadšení.

Nadšení ale trvalo jen pět minut, než nám došlo, že do finále zbývá asi pět dní a my měli najednou 2 úkoly: dokončit rozdělané úpravy webu, než se přijdou podívat návštěvníci WebExpa a hlavně udělat prezentaci.

A taková prezentace není jen tak. Máme sice načtený Prezentation Zen, sledujeme blog Garra Reynoldse, TechCrunch50 i další zdroje, takže teoreticky dobře víme, jak na to. Jenže vědět a udělat je podstatný rozdíl.

Měli jsme celkem jasno, že k prezentaci potřebujeme hezké vyprávění, k tomu barevné obrázky na promítání. Když bullet, tak jedině do hlavy. A ještě pár ukázek webu, samozřejmě formou přednahraného screencastu, protože v čase 7 minut a s trémou naživo nic kloudného nenaklikáme. A hlavně příběhy, protože nic jiného lidi stejně nezajímá.

Text, to byl porod. Když chceme za 7 minut všechno stihnout, není čas na improvizaci a je třeba si ho napsat a naučit se. Jenže, když píšeme, tak zklouzáváme k formálnímu stylu, který se při mluveném slově nedá poslouchat. Naštestí ani zapamatovat. Takže nezbylo, než prezentaci dokola přeříkávat a pilovat. Ukázalo se, že je výhodné Miloše připomínkami naštvat, protože pak ze sebe sypal krásně kompaktní a přirozený text, který stačilo zapsat a bylo.

Obrázky ze ukázaly být s pomocí Pixmacu a Flickru celkem snadná záležitost. Když jeden vymyslí ta správná klíčová slova pro hledání.

Screencast byla pro nás úplná novinka. S trochou googlování jsme vybrali software ScreenFlow pro MacOS. Screen cast se v něm dá nejen natočit, ale i pěkně sestříhat. Takže za 2-3 hodiny už člověk dokáže něco dělat. Nicméně vymyslet, co natočit a následně to i realizovat stejně zabralo skoro dva dny. Ale nástroj je parádní, možná mu věnujeme nějaký další příspěvek na blogu.

Když bylo všechno hotové, zbývalo ‘jen’ prezentaci důkladně nazkoušet a dopilovat. Ještě, že areál ČZU, kde se WebExpo konalo, skrýval pár vytápěných zákoutí, kde jsme mohli v pátek večer a v sobotu před prezentací v klidu trénovat, s lahví od Coly místo mikrofonu.

Jako třešničku na dortu jsme na poslední chvíli koupili dálkový ovladač k posouvání slidů. Při tréningu se moc osvědčil.

A jak to viděl Miloš z pódia:

„Nezačalo to vůbec dobře, zkrácení ze 7 minut na 6 mě vyděsilo. Video běží tři a půl minuty, takže kdo zná Ignite, pochopí, že při 18 slidech je zkrácení ze 3:30 na 2:30 pokusem o atentát. Problém s projektorem je klasika, to už nepřekvapí, ale že mi nefungoval ten nový dalkový ovladač pro šoupání slidů, mne dorazilo. Místo chození po podiu a hypnotizujících pohledů do obecenstva jsem stál nad notebookem jak přibitý. a soustředil se, kdy dát Enter. Je to dobrá gameska, zkuste si to. Naštěstí se nedostavilo žádné okno, takže když jsem viděl, že při souboji iPhone vs. Android se publikum hlási, cítil jsem, že to bude fajn. Ani nevím, jestli byl záverečný potlesk větší, než u ostatnich. ale mně zněl božsky. Věděl jsem, že to mám za sebou.“

Hlasy diváků nás vynesly k vítězství a i s odstupem pár dní jsme z něj stále nadšeni. Ještě jednou díky všem, kdo nám dali hlas.

Snad vás toto vyprávění pobavilo a třeba si i něco odnesete. Například, že když budete někdy sami váhat, zariskujete a zkusíte to. Stojí to zato.